Až příliš pacientů s těžkým astmatem užívá systémové kortikosteroidy

„Při léčbě astmatu je potřeba, aby bylo dosaženo plné a udržitelné kontroly astmatu,“ zdůrazňuje pneumolog z Pediatrické kliniky 2. LF UK a FN Motol v Praze prof. MUDr. Petr Pohunek, CSc., který je zároveň ředitelem obecně prospěšné společnosti Česká iniciativa pro astma (ČIPA), a dodává: „To znamená, že pacienta neobtěžují žádné denní ani noční příznaky astmatu, není nucen vůbec, nebo jen velmi málo, používat úlevová antiastmatika, vede produktivní a fyzicky aktivní život, má normální nebo téměř normální funkci plic a nemá žádné astmatické záchvaty.“
Jak se astma léčí

Léky užívané v léčbě astmatu se dělí na preventivní a úlevové. Hlavními preventivními léky s protizánětlivými účinky jsou v současné době kortikosteroidy. Tyto látky, odvozené od lidských hormonů vytvářených v nadledvinách, mají vysoký protizánětlivý účinek. Široce se proto využívají v léčbě mnoha zánětlivých onemocnění.

Když obvyklá léčba nezabírá…

V některých případech tzv. těžkého neboli obtížně léčitelného astmatu (asi u dvou procent všech pacientů s astmatem v ČR) však dochází k tomu, že nemoc na běžnou protizánětlivou léčbou nereaguje dostatečně. Pacienti i nadále trpí dušností, kašlem a dalšími příznaky, které je celkově vysilují a omezují v práci i osobním životě.

V takovém případě je nutno vedle podávání kombinace inhalačních kortikosteroidů s dalšími léky zpravidla přistoupit i k užívání tzv. systémových kortikosteroidů ve formě tablet nebo dokonce infuzí. Jejich opakované či dlouhodobé podávání je však spojeno s nemalými riziky pro zdraví pacienta.
… a systémové kortikoidy dlouhodobě škodí

V britské průřezové studii vycházející z dlouhodobých dat bezmála7200 pacientů s astmatem se ukázalo, že ti, jejichž astma vyžadovalo léčbu čtyřmi a více nárazy perorálně užívaných kortikosteroidů během dvou po sobě následujících let bylo ve srovnání s pacienty užívajícími pouze inhalační léky vyšší riziko řady zdravotních důsledků. Konkrétně riziko vysokého krevního tlaku bylo vyšší 1,35násobně, obezity 1,36násobně, cukrovky 1,46násobně, psychických poruch 1,43násobně, šedého zákalu 1,89 násobně, zažívacích obtíží skoro 4násobně a řídnutí kostí bezmála 5,5násobně (Sweeney J. et al., Thorax 2016).

Z jiných studií je zřejmé, že riziko zdravotních problémů roste jak s dávkou, tak s délkou podávání systémových kortikosteroidů. Ostatně, jednoduché není ani vysazování dlouhodobě podávaných systémových kortikosteroidů – někteří pacienti si na nich mohou vyvinout psychickou závislost, u jiných zase může být získaná nižší produkce jejich vlastního kortizolu nadledvinkami.
Biologická léčba ­– přelom v léčbě těžkého astmatu

Nejmodernějším způsobem léčby těžké formy astmatu je biologická léčba. Zjednodušeně řečeno, jedná se o léčbu látkami, které jsou lidskému tělu vlastní, jen si je z nějakého důvodu nedokáže vyrobit v dostatečném množství samo, takže nedokáže s chronickým zánětem účinně bojovat „Účelem biologické léčby není nahradit základní preventivní inhalační léčbu astmatu, ale doplnit ji cíleným ovlivněním některých imunologických mechanismů tak, aby nebylo nutné přistoupit k podávání kortikosteroidů celkově. Biologická léčba je přelomem v léčbě těžkého astmatu a mnoha pacientům přinesla významné zlepšení stavu i prognózy s tím, že je nezatěžují a neohrožují nebezpečné nežádoucí účinky celkově podávaných kortikosteroidů,“ vysvětluje prof. Petr Pohunek.

V současné době je možné v České republice podávat dva základní typy biologické léčby:

První je postaven na regulaci eozinofilů – buněk účastnících se v alergickém zánětu. Eozinofily produkují různé působky poškozující tkáň průdušek. Léčba se podává injekčně, nejčastěji jednou měsíčně.

Druhý typ biologické léčby těžkého astmatu je založen na blokádě imunoglobulinu-E (IgE). „Tato léčba je podávána v podkožních injekcích každé dva nebo čtyři týdny. Je vhodná pro pacienty s těžkým astmatem, které je vyvoláváno alergickou reakcí na celoroční inhalační alergen, např. alergií na roztoče, prach, plísně apod. Blokuje účinky IgE, hlavní protilátky, která se podílí na alergické reakci,“ říká prof. Petr Pohunek.

Biologická léčba vede u těžkého astmatu ke snížení obtíží a četnosti astmatických záchvatů. Díky ní se snižuje nebo dokonce i úplně omezuje podávání kortikosteroidů ve formě tablet či infuzí. Celkově je dobře tolerována a má výrazně méně nežádoucích účinků než terapie celkově podávanými kortikosteroidy. Ani biologická léčba však nedokáže astma zcela vyléčit.

Pro léčbu těžkého astmatu v ČR existuje 14 specializovaných center v celkem jedenácti městech. Jejich seznam i s kontakty je možno najít např. na internetových stránkách projektu Astma Zero – nulová tolerance k astmatickým záchvatům (www.astma-zero.cz). K této mezinárodní iniciativě se za Českou republiku aktivně připojila i obecně prospěšná společnost Česká iniciativa pro astma.

V případě astmatu se podařilo vyvinout jejich inhalační formy. To je velmi výhodné, protože se tak tyto léky mohou podávat přímo do průdušek, a přitom v minimálních dávkách. Tím se minimalizují nežádoucí účinky, které jinak užívání kortikoidů, pokud jsou podávány systémově (přes trávicí trakt nebo do krevního řečiště), provázejí. Naproti tomu inhalační kortikoidy jsou natolik bezpečné, že se mohou užívat bez většího rizika i po mnoho let.

Léky úlevové jsou pak, jak už sám název napovídá, užívány podle potřeby k rychlé úlevě při zúžení průdušek a dušnosti, pokud k nim občas dojde.

„Preventivní léčba astmatu nabývá ještě více na významu v době pandemie, neboť se ukazuje, že lidé, jejichž astma je pod kvalitní kontrolou, nemají vyšší riziko onemocnění covid-19 ani vyšší riziko těžšího průběhu ve srovnání s běžnou populací,“ připomíná prof. Petr Pohunek.