Škola inhalace, část I.

Obecné principy správně prováděné inhalační techniky a chyby s ní spojené

Správná inhalační technika je jedním ze základních pilířů účinné a bezpečné terapie plicních onemocnění. Dle řady studií však velká část pacientů neprovádí inhalaci správně. Tato skutečnost se pak odráží v mnoha aspektech pacientova bytí – počínaje zhoršením kompenzace samotného onemocnění a konče snížením kvality jeho života. Úkolem zdravotníků je proto maximalizovat benefit takové léčby a minimalizovat její možná rizika. Jedním z nástrojů, jak tohoto dosáhnout, je i vhodná edukace pacienta, který by měl zvládnout nejen inhalační techniku, ale vyvarovat se i chyb, kterých se může v souvislosti s inhalační léčbou dopustit. 

Prevalence obstrukčních plicních onemocnění, kam řadíme zejména bronchiální astma a chronickou obstrukční plicní nemoc (CHOPN) neustále stoupá, a s ní narůstá i nutnost zajištění odborné péče pro všechny pacienty. Odhaduje se, že astmatem v České republice trpí až 8% dospělé a 14% dětské populace. V případě CHOPN je tímto onemocněním postiženo asi 8% dospělých osob – existuje však předpoklad, že je toto číslo významně vyšší.

Dle etiologie těchto onemocnění se v terapii obstrukčních plicních onemocnění uplatňují zejména protizánětlivě (kortikosteroidy) a bronchodilatačně (beta2-sympatomimetikaanticholinergika) působící léčiva primárně podávaná formou inhalace – prostřednictví inhalačních lékových systémů.

Výhodou inhalačního podání léčiva je především možnost aplikace účinné látky přímo do místa jejího účinku, a to ve významně redukované dávce oproti podání systémovému. Díky tomu je dosaženo rychlého nástupu účinku léčiva a jeho minimální systémové expozice.

Aby byla inhalační terapie nejen bezpečná, ale též účinná, je nutné zachovat a nepřerušit takzvaný Řetězec efektivní inhalační léčby (Schéma 1). Ten je založen na lékařem správně stanovené diagnóze, vhodně zvoleném léčivu ve správném inhalačním lékovém systému a zvládnutí správné inhalační techniky pacientem. Nedílnou součástí tohoto algoritmu je i monitoring terapie a edukace pacienta přímo zdravotníky.

Schéma 1 Řetězec efektivní inhalační léčby

Je zřejmé, že volba vhodného typu inhalačního lékového systému lékařem a zvládnutí inhalační techniky pacientem je jedním z klíčových předpokladů úspěšné léčby. Nesprávné provádění inhalace často vede k rozvoji nežádoucích účinků (zvýšení rizika non-adherence) a k neúčinnosti léčby jako takové (zvýšení rizika dekompenzace onemocnění, nadužívání léčivafinanční nákladnosti terapie). V prevenci těchto komplikací nalézají své místo i zdravotní sestry, které mohou pacienta vhodně edukovat o správném zacházení s inhalátorem, a ověřovat, zda se pacient nedopouští některé z chyb plynoucích z nedostatečně zvládnuté inhalační techniky.

V současnosti máme na našem trhu k dispozici celkem 15 různých typů inhalačních lékových systémů s obsahem jedné nebo i více účinných látek v podobě aerodisperze (aerosolové dávkovače) nebo prášku (inhalační systémy pro práškovou formu léku). Dalším možným způsobem podání léčiva určeného k inhalaci je i méně často v domácí prostředí používaná nebulizace. Přesto, že každý z typů inhalátorů vyžaduje specifický způsob manipulace s ním, základní principy úspěšné a bezpečné inhalační aplikace léčiv zůstávají stejné. V jedné ze svých původní prací, které hodnotí způsob provádění inhalační techniky u pacientů s CHOPN, je shrnuje do pěti hlavních krků (Schéma 2) paní doktorka Magda Vytřísalová z Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové – hlavní autorka tohoto konceptu. Těchto Pět snadných kroků správné inhalace klade důraz nejen na samotnou manipulaci s inhalátorem, ale též na „práci s dechem“, zejména rozdýchání před inhalací, způsob inhalace a zadržení dechu po ní.

Schéma 2 Pět snadných kroků správné inhalace

Chyby, kterých se může pacient při inhalaci dopustit, ať už jsou časté nebo spíše raritní, lze rozdělit do dvou velkých skupin. První z nich představují chyby obecné, se kterými se můžeme setkat při používání prakticky všech typů inhalátorů. Tyto chyby souvisí, spíše než s typem inhalátoru, s konáním pacienta, zejména pak s „prací s dechem“ a dalšími režimovými opatřeními – shrnuje je Schéma 3.

Schéma 3 Obecné chyby vedoucí k nesprávné inhalaci léčiv

Druhým typem chyb, se kterými se při používání inhalačních lékových systémů pacienty můžeme setkat, jsou ty, ke kterým dochází v souvislosti s aplikací léčiva pomocí konkrétního typu inhalátoru – do značné míry jsou dány jejich technickými charakteristikami a nezvládnutím specifické inhalační techniky u daného inhalačního lékového systému. Tehdy se jedná o takzvané chyby specifické, kterým bude věnována pozornost v článcích uveřejněných v následujících článcích Školy inhalace.

 

Tento text jsme připravili ve spolupráci s:

Mgr. Ondřej Šimandl

Ústav Farmakologie 2. Lékařská fakulta Univerzity Karlovy