Správná inhalační technika je jedním ze základních pilířů účinné a bezpečné terapie plicních onemocnění. Dle řady studií však velká část pacientů neprovádí inhalaci správně. Tato skutečnost se pak odráží v mnoha aspektech pacientova bytí – počínaje zhoršením kompenzace samotného onemocnění a konče snížením kvality jeho života. Úkolem zdravotníků je proto maximalizovat benefit z takové léčby a minimalizovat její možná rizika. Jedním z nástrojů, jak tohoto dosáhnout, je i vhodná edukace pacienta, který by měl zvládnout nejen inhalační techniku, ale vyvarovat se i chyb, kterých se může v souvislosti s inhalační léčbou dopustit. Druhý z trojice článků se věnuje specifickým chybám, kterých se může pacient dopustit během inhalace a zejména při nesprávné manipulaci s inhalačními lékovými systémy typu aerosolový dávkovač dostupnými na našem trhu.
Jak zacházet s jednotlivými typy inhalátorů se můžeme dozvědět z řady různých zdrojů – počínaje příbalovou informací, respektive souhrnem údajů o přípravku konkrétního léčivého přípravku a konče různými edukačními letáky výrobců či videi odborných společností. Namátkou lze zmínit například web mujinhalator.cz vytvořený ve spolupráci se specialisty na tuto problematiku manželi Kašákovými nebo projekt Plicní kliniky a Nemocniční lékárny FN Hradec Králové „Aplikace inhalačních léčiv – edukace inhalace v 5 krocích”, jehož součástí bylo i vytvoření edukačních videí ke správnému používání jednotlivých inhalačně podávaných léků, která lze shlédnout i prostřednictvím kanálu YouTube.
Individuální edukace pacienta zdravotníkem (a to i opakovaná) o tom, jakým způsobem s inhalačním lékovým systémem zacházet, je však nenahraditelná a pro úspěšnost léčby se všemi jejími důsledky klíčová. Stejně tak to platí i o znalostech pacientů o možných chybách, kterých se mohou při inhalaci či manipulaci s inhalátorem dopustit – některé z nich bývají časté, jiné spíše raritní. Mezi chyby, se kterými se můžeme setkat prakticky u všech typů inhalačních lékových systémů, patří například nesejmutí krytu náústku z inhalátoru nebo, v případě aerosolových dávkovačů, neprovedení pomalého hlubokého nádechu při inhalaci léčiva.
Tento text, který se věnuje specifickým chybám spojeným s používáním aerosolových dávkovačů dostupných na našem trhu, vychází ze zjištění již publikovaných studií věnujících se tomuto tématu i z osobní zkušenosti autora s prací s pacienty, jimž byla léčiva ve formě inhalačních lékových systémů předepsána.
Aerosolové dávkovače (pMDI – pressurized metered dose inhaler) patří celosvětově k nejčastěji používaným typům inhalačních lékových systémů. V tuzemské klinické praxi jsou však preferovány převážně systémy pro práškovou formu léku. Přesto inhalátor typu pMDI stále zůstává základním inhalačním systémem pro aplikaci úlevových, bronchodilatačně působících léčiv.
Inhalační lékový systém Aerosphere je konstrukčně totožný se systémem pMDI – odlišnost spočívá ve specifické technologické úpravě – suspendaci léčiva v propelentu.
Velmi často se na farmaceutickém trhu setkáváme s různými léčivými přípravky, v jejichž názvu se odráží i druh inhalačního lékového systému, z něhož je léčivo uvolňováno. V případě pMDI bychom našli takových případů mnoho, například Inhaler (Ventolin® Inhaler N), Aerosphere (Bevespi Aerosphere®) či Sprayhaler (Airflusan Sprayhaler®) (obr. 1).
Inhalační nástavce nepředstavují konkrétní lékovou formu – jedná se o zdravotnické prostředky, jejichž preskripce je realizována formou Poukazu na léčebnou a ortopedickou pomůcku. Lze je ale zakoupit i volně bez poukazu.
Použitím inhalačního nástavce je dosaženo významného zvýšení plicní depozice léčiva podaného ve formě aerosolu a zároveň je podstatným způsobem redukována depozice orofaryngeální. Díky tomu je maximalizován možný benefit terapie a minimalizována její případná rizika. V současnosti máme na našem trhu několik typů inhalačních nástavců, některé z nich obsahují i dětskou masku. Novější generace těchto zdravotnických prostředků jsou zejména maloobjemové (130–300 ml), mají zabudován výdechový ventil a jejich vnitřní povrch má speciální úpravu bránící vzniku elektrostatického potenciálu, který vede k adhezi aerosolových částic ke stěně inhalačního nástavce, a tedy inhalaci nedostatečně velkého množství aerodisperze léčiva (obr. 2).
Inhalační systém Respimat (SMI – soft mist inhaler) představuje unikátní inhalační systém produkující jemnou mlžinu, k jejíž generaci není, oproti ostatním aerosolovým inhalačním lékovým systémům, využíván hnací plyn – propelent, ale energie napjaté pružiny. Díky uvolnění pomalu plynoucí mlžiny odpadá nutnost přísné koordinace mezi nádechem a uvolněním dávky, jako je tomu u klasického pMDI. Ze stejných důvodů je dosaženo i významně vyšší plicní depozice než u pMDI (obr. 3).
Od dubna roku 2019 je na našem trhu dostupný též inhalační lékový systém K-Haler. Tento aerosolový dávkovač může svou podobou na první pohled připomínat systém pMDI. Hlavním rozdílem mezi těmito typy inhalátorů je skutečnost, že uvolnění dávky léčiva není závislé na stisku kontejneru, ale na provedení pomalého a dostatečně hlubokého nádechu – jedná se o dechem aktivovaný inhalační lékový systém (obr. 4).
Problematice chyb spojených se zvládáním inhalační techniky a s manipulací s inhalačními lékovými systémy pro práškovou formu léku se bude věnovat článek v následujícím vydání tohoto periodika.
Autor článku si je vědom velkého pracovního vytížení všech zdravotníků pečujících nejen o pacienty s respiračním onemocněním, přesto se domnívá, že vhodná edukace pacienta a pravidelné ověřování zvládání inhalační techniky pacientem patří k jedněm z nejefektivnějších nástrojů stabilizace zdravotního stavu pacienta, zvýšení kvality jeho života a posílení adherence k léčbě jako takové.
Tento text jsme připravili ve spolupráci s:
Mgr. Ondřej Šimandl
Ústav Farmakologie 2. Lékařská fakulta Univerzity Karlovy